Turistická past hned po příletu, hnusné jídlo a Kubovy čouhající nohy 🙂
Al Gore (americký politik, bývalý viceprezident USA): „Cestování letadlem se postará o to, abyste vypadali jako Vaše fotografie v cestovním pasu.“
Hurá, po téměř 13 hodinách letu jsme přistáli v Singapuru. Sice jsem téměř celý let prospala, ale i tak si připadám, jako kdyby mě praštili palicí. Je tu o 6 hodin více. V prvním bankomatu, na který narazíme, si vybíráme peníze a já o chvilku později bojuji se svým batohem. Mám veliký batoh s menším odepínacím batůžkem. Ten jsem měla sebou na palubě letadla a po příletu ho připnula zpět. Jenže jakmile si krosnu nasadím, začne mě šíleně převažovat dozadu. Musela bych jít hodně ohnutá, abych nespadla. Nezbývá mi nic jiného, než malý batoh zase odepnout a dát si ho přes ramena dopředu. Tím bohužel padá hlavní výhoda tohoto batohového setu. Mohla jsem si tedy rovnou koupit normální krosnu a k tomu vzít jeden z mých asi „sto“ batohů, které už mám. No jo, člověk se má pořád co učit.
Jdeme si koupit jízdenku na metro. Místní systém MHD má název SMRT (Singapore Mass Rapid Transit). Nákup jízdenky byl opravdu málem naše smrt. Nutno říci, že tady to s vyčůraností vůči turistům dotáhli opravdu daleko. Automaty na jízdenky neakceptují platební karty (ani debetní, ani kreditní) a nelze v nich platit většími bankovkami, které ale má většina nově příchozích turistů, protože si vyberou peníze z bankomatu jako my. Možná by tedy bylo lepší přivést si americké dolary nebo eura a směnit je na letišti za singapurské dolary. V takovém případě by měl člověk větší šanci získat bankovky i nižší hodnoty. Jdeme tedy k přepážce prodeje jízdenek. Tady pro změnu neprodávají lístky na jednotlivé jízdy a člověku, který chce z letiště odjet metrem tak nezbývá nic jiného, než si koupit šíleně předraženou turistickou kartu na několik dní. Dostanete k ní brožurku, která má popisovat, jak je tato karta úžasná a co všechno umí. Po prostudování jsem zjistila, že kromě jízdného na MHD neumí vůbec nic, nenabízí ani žádné slevy na vstupy. Opravdu fajnová kartička, skoro jako naše Lítačka. Její platnost se navíc počítá na dny, nikoliv na hodiny. Tudíž naše 3 denní karta platí ode dne nákupu 3 dny a ne 72 hodin, což by bylo pro turisty výrazně lepší. Jelikož si kartu kupujeme v podvečer, platíme vlastně jeden den úplně zbytečně. A to můžeme být rádi, že na nás vůbec přišla řada! Jakmile nám slečna za přepážkou karty prodá, okamžitě a nekompromisně zatáhne roletu, dlouhé frontě navzdory, a čau, mějte se. Vtipná je také otevírací doba – od 8 do 21 hodin. Jedná se o jedinou prodejnu jízdenek na letišti (nebo my jsme alespoň jinou nenašli), takže jakmile přiletíte dřív nebo později a nemáte drobné do automatu, z letiště se nedostanete 😀 To by byla opravdu moje SMRT. Kdo si stěžuje na systém MHD v Praze, měl by si sem zajet.
Alespoň, že za ty peníze mají metro nové, čisté a řádně vychlazené. Nesmí se v něm jíst a ani pít, hrozí za to pokuta 500 SGD (tj. asi 8 500 Kč). Spousta stanic je ale otevřených na povrchu, tudíž je tam pěkné vedro a dusno a člověk by se rád napil. No nic, radši omdlít, než se napít!
Náš hotel se nachází ve čtvrti plné food courtů a food cornerů, což je super, je zde opravdu veliký výběr různých kuchyní. Bohužel mé první jídlo je celkem dost propadák – dávám si nějaký vývar (asi vepřový) se zeleninou a nudlemi. Maso v něm je však hrozně tlusté, takže celá polévka je hodně mastná a chutná po tuku. Nachází se zde také mnoho obchodů s oblečením a vším možným i nemožným pro domácnost, které jsou otevřeny 24/7. Připadám si tady trochu jako v Holešovické tržnici v Praze. Až na to, že místo Vietnamců jsou tu Indové. Jakmile se setmí, objeví se na ulicích prodejci nejspíše nelegálních „léků.“ Na kartónových krabicích mají igelit s vystavenými platíčky pilulek (bez krabiček), to vše přikryté dalším igelitem, aby jim to nějaký náhodný kolemjdoucí neukradl. Jakmile zavětří, že se blíží Policie, jedním hmatem sbalí všechno zboží do igelitu jako do tašky a utíkají pryč. Tak si říkám, že bych si tu s mou lékárenskou výbavou mohla taky přivydělat 😀 Lidi si to tu celkem kupují.
Když se uložíme ke spánku, záhy zjišťujeme, že postel vážně není dělaná na Evropany. Kubovi čumí ven nohy a já jí mám tak akorát. Snad jsou Malajci vyšší 😀 A já doufám, že se můj mozek přeorientuje zpět na pevnou půdu pod nohama, protože jakmile jsme dorazili do hotelu, tak při chůzi nebo i při stání mám pocit, že se houpu, že se zem pode mnou třese a já musím tyto otřesy vyrovnávat. Mám úplně pocit, jako bych stála v letadle. Těch skoro 13 hodin letu dalo mému mozečku opravdu zabrat…Snad budu zítra stát již pevně nohama na zemi!
Výdaje na 2 osoby:
| Večeře | 255 Kč |
| Pití a snídaně | 70 Kč |
| Sušenky | 20 Kč |
| Banány | 43 Kč |
| Pizza bulka | 43 Kč |
| Karty na MHD Singapore | 1 051 Kč |
| Hotel Singapore 3 noci | 4 858 Kč |
| CELKEM | 6 339 Kč |
Odkazy:
Fragnance Hotel Ruby