Návštěva pevnosti a trhu v bývalém hlavním městě Nizwa, po níž jsme se vydali o téměř 1500 metrů výše do „nedobytného“ pohoří Jebel Akhdar. Nechyběla ani zastávka s procházkou v dalších ruinách starobylé vesnice Birkat al Mawz.

Den jsme začali prohlídkou pevnosti Nizwa. Před opevněním se nachází rozlehlé parkoviště, které leží ve vyschlém korytu řeky. S vodou se tu vážně moc nepočítá. Najít vchod do samotné pevnosti byl trošku oříšek, protože se okolo ní rozprostírá rozsáhlé tržiště Nizwa Souq. Nakonec jsme našli správný směr a vchod, který leží uvnitř za branami, nikoliv zvenčí.

Po zaplacení vstupného se můžete volně pohybovat po celé rozlehlé pevnosti. Nizwa Fort je nově velmi zdařile zrekonstruovaná, včetně unikátní kruhové obranné věže, které má být největší v celém Ománu. V době naší návštěvy nebyly místnosti vybaveny, mohli jsme si však prohlédnout zajímavé exponáty na několika výstavách v prostoru pevnosti. Šlo například o ománské šperky, oblečení, nádobí, atd. Nejvíce nás bavilo chodit po hradbách a kochat se výhledem na pevnost, město a palmové háje.

Jak jsem již zmínila, přímo u pevnosti se nachází nejstarší a nejznámější trh v Ománu, tzv. Nizwa Souq. Ten je rozdělen na mnoho sekcí dle druhu prodávaného zboží, např. zeleninový, rybí, datlový, řemeslný, atd.

Ve staré části se prodávají potřeby do domácnosti, koření a další praktické věci. Vyhlášený je místní stříbrný trh, kde se dají údajně koupit opravdové skvosty za velmi dobré ceny. Je však dobré mít sebou někoho místního, protože prodejci mají tendenci turisty natahovat na ceně. Skutečným zážitkem pak je páteční trh dobytka a další zvířeny na kozím trhu. Ačkoliv je v pátek celé tržiště otevřeno pouze dopoledne, nejvíce to tu žije právě v tuto dobu. My jsme Nizwa Souq navštívili v pondělí a dobrá polovina stánků byla zavřená. Dohromady jsme prohlídkou pevnosti a trhů strávili 3 hodiny.

Z Nizwy jsme vyrazili směr pohoří Jebel Akhdar, které je situováno na sever až severovýchod od Nizwy. Po cestě leží město Birkat Al Mawz (nebo také Birkat Al Mouz), které je známé díky rozsáhlému zavlažovacímu systému, tzv. aflajům. Tento systém je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Jedná se o koryta s vodou, kterou rozvádí do potřebných oblastí. Aflaje, jinak také faladže, se nachází na mnoha místech v Ománu, většina turistů za nimi ale míří právě do Birkat Al Mawz. Musím se přiznat, že jsme zde na žádný aflaj nenarazili 😀 Přijeli jsme sem hlavně kvůli rozvalinám staré vesnice, a tam jaksi žádné aflaje nebyly. Možná se nachází v obří banánové plantáži?

V Birkatu leží pozůstatky dvou starých vesnic. Zaparkovali jsme auto na ulici v současné vesnici a vyrazili prozkoumávat další ruiničky 🙂 Jak já to miluju. Úzké uličky a téměř rozpadlé domy v sobě skýtají tolik neznámých příběhů, že fantazie pracuje na plné obrátky. Nepotkali jsme tu jediného turistu, pouze asi dva místní muže. V jednom z domů snad i někdo bydlel, protože se před ním sušilo prádlo na šňůře. Možná nějaký squater 🙂

Po spalující procházce v odpoledním žáru jsme s radostí vyjeli do hor. Oblast pohoří Jebel Akhdar je specifická několika věcmi. Za prvé, do ní vede jediná příjezdová cesta. Za druhé, na této cestě se musí projet téměř vojenským check – pointem, kde vám chlápek se samopalem zkontroluje papíry od auta (malý techničák a řidičský průkaz) a dál vás pustí pouze v případě, že máte auto s 4×4. Očekávali jsme tedy šílenou nezpevněnou cestu, čekala nás však krásná nová asfaltka s četnými cedulemi o nutnosti zapnout náhon na všechna čtyři kola. Cesta byla prudká, to ano, nicméně na to není 4×4 potřeba. Při cestě na Jebel Shams jsme jeli po výrazně horší a nezpevněné cestě, ovšem tam nikdo naše auto nekontroloval. Takové cesty jsou v Jebel Akhdar samozřejmě také, ale nejedná se o hlavní a jedinou komunikaci jako v případě Jebel Shams.

Třetí specifikum oblasti tkví v samotném důvodu, proč sem vlastně jet. Většina turistů sem míří za nádhernými výhledy na terasovité zahrady a políčka. Jebel Akhdar, česky Zelená hora, je jednou z mála úrodných oblastí v Ománu. Díky příznivému klimatu, kdy zde nepanují až tak vysoké teploty a na místní poměry tu poměrně dost prší, se v této oblasti pěstuje hlavně ovoce a růže, z nichž místní vyrábí tzv. růžovou vodu. Ta se používá do jídla, ale i k provonění bytu a v kosmetice.

Terasy samozřejmě nejsou jediným důvodem, proč se do zdejších hor vydat. Krásné skalní scenérie jsou všude kolem, na své si přijdou i milovníci divokého kempování a offroadu a kouzelných malých, zapadlých vesniček, ve kterých se stále žije.

Příjezd do hotelu ve vesnici Al Aqar (na mapy.cz), nebo Sayq (na Google mapách) byl poměrně zvláštní, až děsivý. Již při příjezdu do Green Mountain Hotel Apartments nás veškerý personál sledoval skrz skleněné dveře. Jakmile jsme zabouchli dveře od auta, vystartoval pikolík ven a začal se vrhat po našich kufrech a batozích. V hotelu panovalo mrtvolné ticho. Během check – inu se nám přišel představit samotný majitel hotelu a asi půl hodiny nám vášnivě vyprávěl o oblasti, celém Ománu a ukazoval na mapě, kam všude musíme jet. Cítili jsme se jako VIP. Což nebylo tak daleko od pravdy, protože v celém hotelu bylo ubytováno maximálně 10 hostů. Nosič zavazadel nám s obrovským entuziasmem odnesl do pokoje nejen kufry, ale i batohy.

Po ubytování jsme se vypravili objevovat kouzlo terasovitých zahrad a malých starobylých vesniček, kterých je na úpatí svahů několik. Zaparkovali jsme auto na parkovišti u vesnice Al Aqur (na mapy.cz Al Qashar, na Google maps je pouze vyhlídka Terraced Fields Viewpoint) a vydali se po žluto bílo červené stezce pro pěší přímo skrz terasovité zahrady s nádhernými výhledy.

Stezka vede přes vesničku Al Ayn až do Ash Shirayjah (na mapy.cz Ash Shuraiqia). Jde se po rovině, do kopce i z kopce a zpáteční cesta trvá zhruba 2 hodiny i se zastávkami na kochání se výhledy a focení.

Potkali jsme pouze asi 4 turisty a pár místních, kteří pracovali na zahradách. Připadalo nám, jakoby tu čas běžel mnohem pomaleji. Navíc zrovna zapadalo slunce, které osvětlovalo všechnu tu krásu kolem a dělalo ji ještě romantičtější.

 

Kousek od vesnice Al Aqur se nachází vyhlídkové místo Diana’s Point pojmenované na počet návštěvy princezny Diany. My jsme sem nejeli, protože z něj není nějak extra jiný výhled. Po setmění jsme zakotvili na vnikající kebab v ROBO’U ALSAAB RESTAURANT a těšili se na další nabitý den.

Výdaje na 2 osoby:

Nizwa Fort	10.00 OMR	547.70 Kč
Magnet	1.00 OMR	54.77 Kč
Pohledy	0.90 OMR	49.29 Kč
Hotel Green Mountain Hotel Apartment	40.50 OMR	2 218.19 Kč
Večeře	7.00 OMR	383.39 Kč
CELKEM	59.40 OMR	3 253.34 Kč

 

Užitečné odkazy:

Green Mountain Hotel Apartment