Dva naprosto odlišné světy v jednom dni. Aneb dopolední koupání ve Wadi Shab a odpolední křupání písku mezi zuby v poušti Wahiba Sands. Vítejte v Ománu, zemi plné kontrastů!
Na dnešek jsme se moc nevyspali. Celou noc bouchalo okno v silném větru. Urvala se z něj klička a nešlo zavřít. Okolo půlnoci začali všichni řidiči na silnici vedoucí okolo hotelu troubit jako šílení a do toho celý hotel blikal jako stroboskop. Jak já litovala, že jsme nezůstali na pláži!
Po snídani jsme místo ranní prohlídky města rovnou vyrazili do Wadi Shab. A co je vlastně to wadi, česky vádí? Jedná se o vyschlé koryto řeky, v němž ale můžete narazit alespoň na potok, který po řece zbyl. Z tohoto důvodu se ve wádích často vyskytuje bujná vegetace. Nejatraktivnější jsou bazénky, které vznikly přepažením koryta kameny, nebo souší, a v nichž se dá koupat v nádherně čisté sladké vodě.
Parkovací kapacity u vstupu do Wadi Shab jsou omezené, proto je nejlepší dorazit na místo co nejdříve. My jsme na parkoviště přijeli okolo 10. hodiny a chytili jsme jedno z posledních míst přímo na něm. Auta odpoledne parkovala úplně všude podél příjezdových cest k wádí. Přímo u parkoviště pod dálničním mostem se nastupuje na loďku, která vás přepraví na druhý břeh řeky. Cena je 1 OMR za zpáteční lístek. Loďka jezdí sem a tam dle poptávky. Poslední loď zpět na parkoviště odjíždí okolo 17:30.
Po vystoupení z lodi nás čekala zhruba hodinová cesta kaňonem. Trasa není nijak značená, ale opravdu se zde nemůže nikdo ztratit. Na začátku kaňonu je vybudováno několik políček, kde místní pěstují různé plodiny. K přivádění vody ze vzdálenějších zdrojů slouží mimo trubek a hadic tzv. faladže, jinak také aflaje, což jsou betonová koryta rozvádějící vodu do potřebných míst.
Po hodině celkem pohodové cesty (až na to vedro 🙂 ) cesta končí u vytouženého jezírka, kde se všichni dorazivší turisté ochlazují. Co na tom, že jsou zde všude cedule se zákazem koupání. Z cenných rad na internetu jsme byli připraveni koupat se co nejvíc zahalení, avšak vzhledem k přítomnosti téměř samých západních turistů, kteří se koupali v „našich“ plavkách nebylo zahalení třeba. Naopak bychom vypadali značně podivně, kdybychom se navlékli do kraťasů a trik. Někteří odvážlivci šli dokonce ještě dál a přímo na skalách nad vodou se převlékali do a z plavek bez výraznějšího zahalení.
Nechali jsme věci u jedné ze skal (šli jsme sem radši téměř bez peněz, bez karet a bez pasu) a vydali se na cestu k hlavní atrakci Wadi Shab, k vodní jeskyni. Ta se nachází asi 10 minut daleko od vstupu do bazénku. Cesta k ní vede střídavě hlubokou vodou, kde musíte plavat, mělkou vodou, kde se snažíte udržet balanc na kluzkých kamenech, souší a přes kameny. Doporučujeme si vzít boty do vody, přijdou vhod. Na zdánlivém konci soustavy bazénků se ve stěně kaňonu nachází téměř neviditelný vstup do jeskyně. Většinou není celý zatopený a není nutné se potápět. Je však poměrně úzký, což někomu nemusí dělat dobře. V případě vydatnějších dešťů se může stát, že je vchod kompletně pod vodou a je pak potřeba uplavat několik metrů pod vodou skrz úzkou štěrbinu. Je třeba také upozornit na skutečnost, že v jeskyni je hloubka, nedá se tam nikde postavit, pouze zachytit se stěny. Pokud si nejste úplně jisti svým plaveckým uměním, stojí za zvážení pořídit si plovací vestu. Pár dospělých jsme v ní viděli. Byla by škoda ochudit se o tak krásný zážitek jenom kvůli studu.
Jakmile jsme vpluli do otvoru, barva vody se změnila na nádherně fosforeskující modrou. Jakoby svítila. V jeskyni se navíc nachází vodopád, v našem případě spíše „čůrek“ vody, protože v době naší návštěvy bylo veliké sucho. Nad vodopád se dá vyšplhat po laně a poté skočit zpět do hlubokých vod jeskyně. A že jsou pořádně hluboké. Nedohlédla jsem na dno. Celkem jsme ve Wadi Shab strávili asi 3 hodiny a byli naprosto nadšení.
Nastal čas posunout se dál. A tak jsme se ze zavodněného a vegetací kypícího vádí během pár hodin přesunuli do vyprahlé pouště. Cesta to byla vskutku zajímavá. Jeli jsme po krásné nové cestě, na níž byl minimální provoz, a i přesto se všude okolo vesele stavěly dálnice. Uprostřed ničeho. Najednou jsme najeli na již otevřený úsek dálnice, který ani Google maps neznaly. Opravdu by mě zajímalo, kdo tudy má a bude jednou jezdit?
Mířili jsme do pouště Wahiba Sands, konkrétně do kempu Arabian Oryx Camp, kde jsme měli zarezervované ubytování. Takovýchto kempů se ve Wahiba Sands nachází mnoho, ovšem vzhledem k rozloze pouště se navzájem nijak neruší. Zpravidla leží mezi dvěma velkými dunami, které jsou stálé a neposouvají se. Kempy jsou různých kategorií, od ryze stanových, po zařízení nabízející jak ubytování ve stanu, tak v bungalovech. Některé z nich jsou velmi luxusní. My si vybrali zlatou střední cestu a kvůli obavám z nízkých nočních teplot zvolili ubytování v hliněném bungalovu. Nakonec v noci zase taková zima nebyla, takže příště jedeme pod náš vlastní stan 🙂
Arabian Oryx Camp je poměrně veliký, avšak poklidný a moc hezký kemp, který nabízí ubytování v bungalovech i ve velikých stanech s vlastním sociálním zařízením. Součástí ceny za ubytování je i polopenze s vynikající večeří (lepší tabouleh jsem nikdy nejedla!) a večerní živou arabskou hudbou. Byli tu samí francouzští důchodci a my dva. Takové věci se nám stávají poměrně často a nějak nemůžeme přijít na to proč 🙂 Kempy také nabízejí různé aktivity a výlety nejen do pouště, jako např. vyjížďku v džípu během západu a východu slunce, projížďku na velbloudech, divokou jízdu v džípu po dunách, návštěvu beduínské vesnice, čtyřkolky, atd. Výlety není třeba rezervovat před příjezdem, stačí, až dorazíte do kempu. Je to velmi praktické, protože máte téměř jistotu, že na vás nikdo nezapomene, jako se nám často v Asii stává, pokud děláme rezervaci hodně dopředu. A pozor, v tomto kempu nepřijímali platební karty, je tedy nutné připravit si větší hotovost!
Pokud chcete být naprosto odříznutí od veškeré civilizace, můžete si postavit stan kdekoliv je vám libo. Pro cestu do pouště na vlastní pěst, byť třeba jen ke kempu, je zapotřebí mít vozidlo s náhonem na všechna 4 kola. Náš kemp byl velmi dobře značený už z „hlavní“, ještě asfaltové cesty. Směrovky na něj pokračovaly i v poušti. I když jsme se nepouštěli do žádného brázdění dun a jeli pouze ke kempu, i přesto naše auto zabíralo všemi čtyřmi koly. Zprvu byla na cestě písečná roleta, tu pak vystřídal hluboký písek.
Ihned po příjezd do kempu jsme si zamluvili večerní Sunset tour v džípu s místním průvodcem. Mělo jít o 30 minutovou jízdu po dunách se zastávkami na kochání se tou nesmírnou krásou a jejím focením. Nakonec jsme měli soukromý, více jak hodinu trvající výlet. Náš průvodce nás nejdříve řádně naklepal divokou jízdou na dunách se zastávkami na obzvláště hezkých místech a těsně před západem sluncem s námi zakotvil na jedné z největších dun v okolí, která se tyčila nad naším kempem, kde byl naprosto nejlepší výhled na zapadající žhnoucí kotouč. Vždycky mě fascinuje, jak slunce zapadá rychle.
Na závěr to s námi střihnul přímou čarou střemhlav z duny dolů, což jsem myslela, že jsou naše poslední minuty. Pouštní safari, jak se také tomuto adrenalinovému zážitku říká, doporučuji všemi deseti. My jsme měli premiéru loni v Dubaji, tudíž jsme z toho již nebyli tak hotoví, pořád to ale byla skvělá zábava. Řidiči jsou zkušení borci, takže není třeba se bát.
Po úžasné večeři v krásné jídelně, kde se můžete posadit jak na židli, tak na zem, jsme vyrazili na menší dunu za kemp, ochutnat alespoň malý kousek z pusté a tiché noční pouště osvětlené pouze měsíčním svitem a hvězdami. Romantika jako blázen 🙂
Po cestě zpět jsme se zastavili na recepci a domluvili si další vyjížďku, tentokrát ranní Sunrise Tour na velbloudech. Protože se vyjíždělo už v 6 ráno, odolali jsme vábení arabské hudby, která se linula ze „společenského sálu“ a vydali se do peřin. Miluju poušť!
Výdaje na 2 osoby:
| Loďka Wadi Shab | 2.00 OMR | 110 Kč |
| Benzín | 11.00 OMR | 602 Kč |
| Arabian Oryx Camp | 72.90 OMR | 3 993 Kč |
| Sunset tour | 25.00 OMR | 1 369 Kč |
| Sunrise tour | 50.00 OMR | 2 739 Kč |
| CELKEM | 160.90 OMR | 8 812 Kč |
Užitečné odkazy: