Co jsme všechno viděli a zažili během prvního dne na Borneu? Kde si dát to nejlepší mořské jídlo v Kuchingu a kde potkáte orangutany? Přečtěte si tento článek 🙂
Dalajláma: „Alespoň jednou za rok navštiv místo, kde jsi nikdy předtím nebyl.“
1. den – příjezd
Na Borneo, přesněji do města Kuching v malajském státu Sarawak, jsme přiletěli letadlem z města Kota Bharu. Jakmile jsme přirazili lodí z Perhentian u mola ve městě Kuala Besut, vrhl se na nás dav taxikářů. A já si dělala starosti, jak se dostaneme zpět do Kota Bharu, zda bude u přístavu dostatek taxíků 🙂 Všichni křičeli Kota Bharu? Airport? Taxi?! a sápali se po báglech a taškách nebohých turistů. Jednomu z nich jsme neprozřetelně odpověděli: „Yes, but not now, later,“ jelikož jsme se ještě chtěli jít někam nasnídat. Pán však slyšel jen slovíčko yes, strhnul mi krosnu z ramene a utíkal s ní pryč. Opravdu téměř běžel. Já začala panikařit, že mi právě ukradnul téměř všechny moje věci a vyběhli jsme za ním. To už byl u svého auta, připraven vyjet. Opět jsme mu řekli, že teď nikam jet nechceme, až tak za hodinu. Tvrdil, že jsme řekli, že chceme taxi a údajně se nemůže teď vrátit zpět na molo. Prý platí pravidlo, že pokud z mola odejde se zákazníkem (nebo s jeho ukradeným zavazadlem), nemůže se zpět vrátit dřív než za hodinu, a tak by přišel o kšeft. Začínal být dost agresivní a hysterický, nechtěl mi vrátit krosnu. Opakovaně jsme mu vysvětlovali, že jsme jasně říkali „not now (ne teď), ale on pořád mlel dokola tu svou písničku. Po asi 5 minutách nikam nevedoucího dohadování jsem mu navrhla, pokud po nás tak touží a opravdu nemůže jít pro jiného zákazníka, ať tu na nás počká. Nato se trochu uklidnil, vrátil mi bágl a nechal nás jít.
K naší smůle jsme v okolí nenašli nic rozumného k snídani, koupili si jen pár sušenek a vyrazili, k velké radosti taxikáře, na letiště. Tam jsme strávili několik hodin, na oběd si zašli do „restaurace“ hned naproti výtahu do KFC, kde měli úžasné a veliké saláty a sendviče. Dala jsem si salát caprese s bazalkovým pestem a mohla se po něm utlouct 🙂 Kubu doslova utloukl sendvič zvaný tripledecker, něco takového jsem ještě neviděla 🙂
Check-in byl opět ve znamení zmatků. Dvě fronty naprosto stejně označené – přirozeně jsme se postavili do té kratší. Když jsme se dostali na řadu, dozvěděli jsme se, že zde je pouze baggage drop, musíme se odbavit sami v jediném kiosku pro všechny pasažéry a přijít sem až poté. Mezitím se živelně vytvořila třetí fronta odpadlíků z naší fronty, do které jsme se zařadili a čekali. Po úspěšném samo odbavení jsme pro velký úspěch šli do naší první, celkově už třetí fronty a tentokrát byli úspěšní, jo! 🙂
Přílet na Borneo byl ještě více vzrušující. A to proto, že Kubovi nevyjela krosna. Všechna zavazadla už byla rozebraná, cestující pryč, pás se zastavil a Kuba zůstal bez batohu. A je to tady, pomysleli jsme si. Za otvorem, ze kterého zavazadla vyjížděla, však byl vidět pohyb. Kuba do něj nakoukl, něco zahalekal a vysmátý chlapík mu podal jeho batoh. Asi ho jen někde zapomněli, díky Bohu. Klasicky ihned naproti výlezu do příletové haly byly pobočky autopůjčoven. U jedné z nich jsme si objednali na zítra auto s přistavením u hotelu, koupili si večeři a vyrazili Uberem do hotelu. Náš řidič byl veselá kopa, neustále se smál, úplně všemu, i banálním věcem, jakože stojíme na červené. Chtěla bych vědět, na čem ten člověk jede 🙂
Po celou dobu našeho pobytu na Borneu jsme bydleli v hotelu Imperial Riverbank, což byl moc příjemný nový hotel přímo na nábřeží města. Jako v jediném ubytovacím zařízení, ve kterém jsme v Malajsii byli, zde měli sprchový kout. Konečně se dalo jít suchou nohou na záchod 🙂
2. den – jeskyně, trhy, „orangutani“ a krabi
Ráno jsme si zašli vyprat prádlo do veřejné samoobslužné prádelny kousek od hotelu a po přistavení auta vyrazili směr jeskyně Větru (Wind Caves, malajsky Gua Angin). Jedná se o komplex jeskyní, ve kterých není žádné umělé osvětlení, takže je zde většinou tma. Je potřeba přinést si vlastní baterku, nebo si půjčit svítilnu na pokladně. Chodí se po vytvořených chodníčcích označených reflexními odrazkami, tudíž člověk ví, kam jít.
V jeskyních žije velké množství netopýrů, které jsme díky tmě hlavně slyšeli, a když jsme na ně posvítili baterkou, snažili se před světlem ulétnout. Žádný netopýr nás neatakoval, spíše se nás báli. Také jsme narazili na několik hnízd jeskynních ptáčků přímo ve skalních stěnách. Měli jsme to štěstí, že jsme sem přijeli před zájezdem asijských turistů, takže tu byla krásná atmosféra. Tma, nevědomost toho, kam jdeme, zvuky netopýrů a dalších živočichů nerušené lidským hlaholem.
Nadšeni z nevšedního zážitku jsme zamířili do další jeskyně, tentokrát Fairy Caves (jeskyně Víl). Leží 10 minut jízdy autem od jeskyně Větru. Protože se vstup do jeskyně nachází několik metrů nad zemí, vede k němu poněkud pofidérně vypadající, ale držící, schodiště.
Po vystoupání po vlhkém žebříku/schodišti se před námi otevřel dech beroucí pohled. Obrovský prostor plný zeleně, rostlin, mechu a kapradí, který zalévalo denní světlo vnikající do jeskyně z veliké průrvy na jejím konci.
Vstup do jeskyně se nachází ve spodní části této nádhery, vydali jsme se tedy po schodech nahoru a před námi se otevíraly stále nová zákoutí a výhledy. Připadali jsme si jak v krajině Pána Prstenů. Opět zde bylo velmi málo lidí, kteří se v jeskyni úplně ztráceli. Tohle místo nám učarovalo a jednoznačně patří na seznam MUST SEE v Malajsii, potažmo na Borneu. K naprosté dokonalosti chyběl už jen nějaký ten vodopád 🙂
Btw. o Wind a Fairy Caves je v proslulém průvodci od Lonely Planet jen mlhavá zmínka, vůbec by mě nenapadlo sem jet. Avšak na Tripadvisor.com patří jeskyně k vysoce hodnoceným atraktivitám v oblasti Kuchingu. Opět se mi potvrdilo, že spoléhat se jen na průvodce může člověka ochudit o parádní zážitky a nádherná místa.
Přímo před vstupem do jeskyně jsme se u stánku osvěžili mladým kokosem (měli jsme ho poprvé, moc nás to nenadchlo, ale za ty peníze… 🙂 ) a vyrazili na známý trh u hranic s Indonésií – Serikin Market. Těšila jsem se na záplavu exotického ovoce a rukodělných lokálních produktů, čekaly nás však jen dva stánky s ovocem a zástup stánků s padělaným oblečením, botami, doplňky, apod. Nabídka produktů jakoby kopírovala sortiment ve vietnamské tržnici v ČR.
Příliš dlouho jsme se zde nezdržovali a jeli za orangutany. Ti žijí v přírodní rezervaci Semenggoh Nature Reserve a nejlepší šanci na jejich spatření mají návštěvníci při krmení, které probíhá 2x denně (mezi 9. a 10. hodinou, a pak mezi 15 a 15:30). Jakmile jsme zaparkovali na parkovišti, spustil se vydatný tropický liják, který padal z nebe až do konce otevírací doby. Orangutani přišli o krmení a my o orangutany 🙁 Po cestě zpět byly některé silnice pod vodou, měli jsme co dělat, abychom naším nízkým autíčkem projeli. Po příjezdu do Kuchingu nebyly po dešti samozřejmě ani památky.
Po relaxu ne pokoji jsme vyrazili na večeři do mnohými lidmi (uberista, recepční, chlápek z půjčovny, atd.) doporučovaného jídelního koutu zvaného TOP SPOT. Už ten název mluví sám za sebe 🙂 Jedná se o food court na střeše budov, který je neznalému člověku poměrně dobře skrytý, nenachází se na něj nikde žádné viditelné poutače, a prodávají zde jídla z ryb a mořských plodů.
Stánky vystavují mnohdy ještě živé mořské živočichy, které si vyberete a oni vám je připraví. Vše je tedy naprosto čerstvé, ráno ulovené. K tomu si můžete dát obrovské množství čerstvé zeleniny a ovoce. Protože nejsme s Kubou vůbec znalci ryb a mořských plodů, byli jsme ze začátku dost zmatení a nevěděli, jak a hlavně CO si něco objednat. Pak jsme na stole před jedním stánkem uviděli jídelníček, který nás zachránil. Vybrali jsme si kraba v nějaké omáčce, druhého s vejci a k tomu rýži. Chudáci krabi se ještě mrskali v kýblu, když jsme si je vybrali. Přinesli nám je s něčím, co vypadalo jako palička na maso. Začali jsme hledat, kde má krab schované maso a našli ho nejvíc v klepetech. Aha, tak na to máme použít tu paličku. Práce to byla dost špinavá vzhledem k omáčce, ve které krab plaval. Bylo to jako jíst hodně kostnatou rybu. Hodně práce, ale žádná zábava. Maso bylo křehké, ale přišlo nám dost bez chuti. Sečteno podtrženo, krab nás nezaujal.
Během večeře se setmělo, což značilo ten správný čas vyrazit na pobřežní promenádu. Ta je dlouhá několik kilometrů, po setmění ožívá, nachází se zde různé stánky s jídlem a dalším zbožím a člověk se tu může kochat pohledy na barevná světýlka odrážející se na hladině řeky. Lépe jsme den zakončit nemohli.
Výdaje na 2 osoby:
| 8.7. | |
|---|---|
| Taxi na letiště | 450 Kč |
| Snídaně | 174 Kč |
| Voda | 29 Kč |
| Oběd | 131 Kč |
| Večeře Mekáč | 173 Kč |
| Pronájem auta | 942 Kč |
| Uber z letiště | 77 Kč |
| Hotel Imperial Riverbank Kuching (5 nocí) | 4 312 Kč |
| CELKEM | 6 287 Kč |
| 9.7. | |
| Prádelna špatná pračka | 36 Kč |
| Prádelna správná pračka | 36 Kč |
| 7 eleven | 44 Kč |
| Jeskyně Větru | 60 Kč |
| Jeskyně Víl | 60 Kč |
| Kokos | 30 Kč |
| Suvenýr | 30 Kč |
| Orangutani vstup | 120 Kč |
| Mekáč | 104 Kč |
| Večeře pití | 156 Kč |
| Večeře - krab | 300 Kč |
| Strepsils | 48 Kč |
| 7 eleven | 116 Kč |
| CELKEM | 1 140 Kč |
Užitečné odkazy:
Semenggoh Nature Reserve – orangutani