Náš poslední den dovolené proběhl v poklidném duchu. Jak se nám líbilo v Batu Caves a jaké je to koupat se na střeše mrakodrapu?
Indické přísloví: „Příjemněji tváří v tvář tygrovi než úředníkovi.“
Na druhý den jsme měli naplánováno navštívit jeskyně Batu Caves na severu města. Doufali jsme, že značně zlepší náš dojem z Kuala Lumpuru, který nám ráno navíc zhoršilo zavřené obchodní centrum, kam jsme se chtěli jít nasnídat. Otvírali až v 10. Po sušenkové snídani jsme vyrazili na ne příliš vzdálenou vlakovou zastávku Putra, odkud jezdí vlaky přímo k Batu Caves. Místo lístků jsme dostali žetony na ruletu 🙂 Vlak byl moderní, čistý a pěkně vychlazený. Když jsme z něj vystoupili, překvapilo nás, že nejsme vůbec pryč z města, ale na okraji nějakého sídliště. Ze stanice stačilo udělat pár kroků a ocitli jsme se hned u jeskyní.
Batu Caves je komplex několika jeskyní, z nichž v té největší byla v 19. století vybudována hinduistická svatyně. Ta patří v Malajsii k jedné z nejpopulárnějších, dokonce se tvrdí, že jde o nejpopulárnější hinduistické poutní místo mimo Indii. Dostat se do ní musí každý po svých, přesněji po 272 dost strmých schodech, před kterými ční obří, 43 metrů vysoká zlatá socha hinduistického boha Murugana. Zajímavé je, že sem byla umístěna až v r. 2006. Jde opravu o monstrózní pusu otevírací dílo.
Hlavní atrakcí však vůbec nebyla socha, ale holubi, kterých bylo na prostranství před ní požehnaně. Ano, čtete správně. Holubi. Spousta lidí si je fotila, s nimi se fotila, krmili je a byli z nich celí hotoví, jakoby nikdy žádného holuba neviděli. Dokonce je na sebe nechali sedat. Nechápali jsme to.
Do chrámu nesmí ženy s odhalenýma nohama, což bylo důsledně kontrolováno u dolní brány. Odhalená ramena nevadí. Vstup do hlavní jeskyně je zdarma. Po cestě vzhůru (a pak i dolů) vás doprovází drzí, zvědaví a vždy hladoví makakové, kteří nevynechají žádnou příležitost, aby vám něco ukradli 🙂 Hlídejte si zde dobře své osobní věci a jídlo radši vůbec nevytahujte.
Po pořádném výšlapu se před námi otevřel prostor hlavní a největší jeskyně. Byla plná lidí a působila jako jedno velké staveniště. Všude se nacházelo lešení, po zemi se válely cihly a na to vše svítily obrovské reflektory.
Byli jsme dost zklamaní, což zapříčinily hlavně dva faktory. Za prvé jsme již viděli liduprázdné a obří Fairy Caves na Borneu a toto se s nimi nedalo vůbec srovnávat. Za druhé jsme po tří týdenní cestě už byli dost unavení, a tak bylo horší se nám zavděčit. Samotná jeskyně, když si člověk odmyslel zásahy člověka, byla krásná a ještě krásnější se nám zdála menší jeskyně za ní.
V komplexu Batu Caves můžete za poplatek navštívit i další jeskyně, např. Dark Caves, kam je přístup umožněn pouze s průvodcem. Údajně zde žijí obří endemičtí pavouci, hadi, nekonečnonožky a podobná havěť, kterou vážně nemusím 🙂 Zamířili jsme proto do Ramayana Cave, kde bylo o poznání méně lidí (sláva vstupnému!). V jeskyni jsou instalace barevných soch a sousoší, které ukazují život Rámy, což byl dle legend indický král. O jeho životě jedná známý epos Rámájana. Docela kýč, ale bylo to tak ujetý, až se nám to líbilo 🙂
Po návratu z jeskyní jsme si zašli do vedlejšího obchoďáku na oběd, já si dala konečně laksu (tradiční malajský pokrm – nudlová polévka), a pak jsme se na zbytek odpoledne plácli na střechu k bazénu. To byl jednoznačně nejlepší zážitek z celého Kuala Lumpuru. Výhled opravdu famózní, bazén zdánlivě končící na hraně budovy, hudba, drinky, pohodička.
Když se začalo smrákat, vydali jsme se Uberem, který bylo tentokrát dost obtížné sehnat, aplikace hlásila, že žádný není k dispozici, ale nakonec se podařilo, k Petronas Towers. Hned u nich je obchodní centrum, kam jsme si nejdříve zašli na večeři, protože už jsme měli pořádný hlad. A jelikož už jsme byli po třech týdnech nudlí a rýže přejedení, dali jsme si burgery, já konkrétně s nivou, což byla nádhera. Po třech týdnech mléčný výrobek! Sýr! Aaaach 🙂
Mezitím se úplně setmělo, což byl ten správný čas na pozorování a focení Petronas Towers z hezkého parčíku, který se rozprostírá před nimi. V jezírku také hrála světelná fontána, ale žádná extra show to nebyla. Pro zájemce je možné navštívit spojující lávku mezi věžemi, my jsme opět měli dojem, že bychom z ní nic zajímavého neviděli, tudíž jsme její návštěvu vynechali.
A to je konec. Konec našeho pobytu v Kuala Lumpuru, i celé dovolené. Druhý den brzy ráno jsme snad 30 minut sháněli Uber na letiště. Regalia Suites jsou vážně v nějaké Uber no go zóně 🙂 Taxík, který stál před budovou byl jednou tak drahý, což se nám nechtělo dávat. Nezvali jsme to, nakonec se jeden Uberista objevil a odvezl nás na letiště akorát na čas, že jsme šli skoro rovnou do letadla.
Co se týče Kuala Lumpuru, jednoduše řečeno, nelíbilo se nám tam. Přišel nám příliš hlučný, špinavý, smradlavý, přecpaný auty a lidmi. Nenabídl nám nic zajímavého, výjimečného pro co by mělo smysl sem jet. Petronas Towers jsou pěkné, ale např. Dubaj nabízí mnohem více takových staveb a Batu Caves budou nádherné jednou, až je celé dostaví.
Nezbývá, než na závěr napsat: Selamat tinggal Malaysia!
Výdaje pro 2 osoby:
| Snídaně | 42 Kč |
| Vlak do jeskyní | 28 Kč |
| Vstup do jeskyně | 60 Kč |
| Vlak zpět | 28 Kč |
| Oběd | 151 Kč |
| Večeře | 267 Kč |
| Uber k Petronas Towers | 80 Kč |
| Uber z PT "domů" | 41 Kč |
| Uber na letiště | 559 Kč |
| CELKEM | 1 255 Kč |
Užitečné odkazy: