Tento den jsme objeli téměř všechny hlavní zajímavosti na ostrově a zoufale se snažili najít místo, kde by byl alespoň trochu klid 🙂

 

Neil Armstrong (kosmonaut): „Orel přistál.“

 

Ráno si Kuba trochu přivstal a vyběhl na střešní terasu hotelu fotit východ slunce nad džunglí. Na té samé terase se později ráno podávala snídaně. Byl z ní opravdu úžasný výhled jak na bujnou zeleň, tak na moře. U vrcholků stromů se povalovala lehká mlha.

Po snídani jsme si došli pro auto k půjčovně (Proton Saga – dali jsme mu jméno Peter Sagan První 🙂 )a vyrazili objevovat ostrov. Naše historicky první jízda vlevo! Oproti očekávání to bylo celkem v pohodě. Více o našich zkušenostech s půjčováním aut a řízením v Malajsii najdete v tomto článku.

Jako první jsme zamířili na Panorama Langkawi. Jedná se o komplex, kde se nachází mnoho zajímavostí a aktivit. Hlavními lákadly jsou lanovka Langkawi Cable Car (nebo také Langkawi SkyCab), jedna z nejprudších zavěšených lanovek na světě, a Langkawi Sky Bridge.

Už když jsem lanovku viděla z auta, orosilo se mi čelo. Něco tak strmého visícího ve vzduchu jsem ještě neviděla. Jakmile jsme na parkovišti vystoupili z klimatizovaného auta, orosilo se mi čelo ještě víc. Bylo teprve 10:30 a vedro k padnutí. Vydali jsme se skrze čistě turistickou vesnici k lanovce, koupili si lístky, postáli si ve frontě asi 20 minut a začali jsme v kabince stoupat vzhůru. Já jsem naštěstí seděla po směru jízdy, takže jsem neviděla ten sešup dolů. Užila jsem si ho po cestě zpátky 🙂 Nebyla to úplně příjemná jízda, když se kabinka různě kývala a pohupovala. Kuba si předem nastudoval, že se na stavbě této lanovky podíleli Rakušani, tak nebyl tak vyděšený a důvěřoval jí trochu víc, než kdyby ji postavili jen sami Malajci 🙂

Vystoupili jsme na mezistanici, pokochali se výhledy na zdejší vyhlídce a pokračovali v jízdě dál až na vrchol. S Kubou se tady chtěli fotit nějací dospělí chlapi, což jsme vůbec nepochopili 🙂

V okolí horní stanice lanovky se nachází několik vyhlídkových plošin, ze kterých jsou nádherné výhledy na zelený ostrov a tyrkysově modré moře. Připomínalo mi to trochu Havajské ostrovy tak, jak je znám z filmů.

Druhou zdejší velkou atrakcí je Langkawi Sky Bridge. Tento most je údajně jedním z nejdelších závěsných a zároveň zakřivených mostů na světě. Je dlouhý 125 m a překlenuje zhruba 100 m hlubokou propast. Vstupné na něj stojí 5 RM a dá se koupit pouze v horní stanici lanovky. Z ní se k němu dá dostat buď pěšky za asi 10-15 minut po značené stezce z kopce (zpátky zase hezky do kopce), nebo další lanovkou, která je ale extra zpoplatněna. My jsme šli samozřejmě pěšky 🙂

Co vám mám povídat. Most vypadal šíleně s tím jedním jediným sloupem uprostřed. Navíc na něm bylo poměrně hodně lidí. I přesto jsme se na něj vydali. Trochu se klepal a přihnaly se nízké mraky, které se valily přes něj a okolní kopce. Jak rychle přišly, tak odešly. Na mostě je několik skleněných průhledných okének, na něž se můžete postavit, lehnout si, co se vám zlíbí, a koukáte přitom do hloubky pod vámi. Já jsem se na jedno okénko samozřejmě hned vrhla, zatímco Kuba stál s respektem opodál a fotil mě. Prý až se to se mnou propadne, budou z toho dobré fotky 🙂 Mou těžkou váhu to ale udrželo 🙂

Protože už bylo dost hodin, upalovali jsme lanovkou zpět dolů, dali si oběd v Subway a vyjeli směr Seven Wells Waterfall. Tento vodopád jsme už viděli z výšky při cestě lanovkou. Pod cestou k vodopádu bylo veliké parkoviště, kde pobíhal chlápek a chaoticky vybíral parkovné. Nás si vůbec nevšímal, tak jsme se vydali vzhůru k vodopádu. Byl jenom kousek po silnici a pak doleva a už zdálky jsme slyšeli výskot a hlahol lidí. V jezírkách pod vodopádem se dá koupat, což byl také náš původní záměr, ale když jsme viděli ve vodě opět ty hory lidí, zmatek a hluk, Kuba si jen vodopád vyfotil a už jsme pelášili pryč. Na parkovišti nebylo po výběrčím parkovného ani vidu, ani slechu, tak jsme bez placení odjeli 🙂

Doufali jsme, že další vodopád bude méně navštěvovaný. Temurun Waterfall byl však úplně uzavřený, jelikož se zde točil nějaký hongkongský film.

Po cestě zpět jsme se zastavili na pláži Pasir Tengkorak Beach. Jde o malou pláž, kde bylo překvapivě opět hodně lidí. Asi to vypadá, že bych byla nejraději, kdyby nikde nikdo nebyl (to je pravda 🙂 ) a nemám ráda lidi, což není úplně pravda. Obecně mi větší nebo i velké množství lidí nevadí, ale nesmí dělat randál. A všichni lidi na Langkawi randál dělali. Bohužel pak daná místa naprosto ztratila jakékoli kouzlo a atmosféru. Na této pláži se navíc válelo také moře odpadků. Otočili jsme se tedy na podpatku a jeli dál.

Další pláž nesla jméno Black Sand Beach. Jak název napovídá, měl tu být černý písek. Kuba na internetu četl zkušenosti jiných, že tam žádný černý písek není. Byl tam. Za jeho barvu však nejspíš nemohla mocná čarodějka příroda, ale blízká cementárka, která byla z pláže vidět. A aby toho nebylo málo, pláž očividně sloužila jako skládka odpadu. Takový bordel jsem snad ještě neviděla. V moři, v písku, i pod stromy se válelo všechno možné. Pneumatiky, elektrické spotřebiče, skleněné láhve, PETky, staré boty, obaly od jídel, jídlo, nábytek, atd. Tam bych do vody nestrčila ani malíček u nohy. A mezi tím vším piknikovali malajsijské rodinky. Opravdu krásné prostředí na piknik 🙂 Nicméně Kuba byl nadšený. Kotvily tu totiž dřevěné loďky a i taková odhozená lahev může posloužit jako pěkný objekt na fotku, takže Kuba tady řádil. Ve výsledku z této pláže vznikly téměř idylické fotky tropického ráje. Pak věřte katalogovým fotkám…

Naším dalším cílem byl vodopád zvaný Durian (naštěstí jsme do té doby s durianem ještě neměli co dočinění, jinak bychom tam asi nejeli 😀 ). Po cestě k němu se nacházela vesnice s horkými prameny Air Hangat Village. Platilo se zde vstupné 5 RM na osobu. Horko tu opravdu bylo, ale prameny jsme nenašli…

Durian vodopád se mi líbil asi nejvíc, jezírka pod ním lemovaly dřevěné altánky a bylo to tu výrazně poklidnější, než u Seven Wells Waterfall.

Pokračovali jsme do budhistického chrámu Wat Koh Wanaram. A tady byl konečně klid! Žádní turisté, jen domorodci, kteří se na nás nemohli vynadívat, hodně potulných psů a my dva. Je to Bohem zapomenuté místo, ale moc pěkné a opravdu klidné. Rozprostírá se zde několik budhistických svatostánků, mezi kterými se můžete volně pohybovat. Vše je zdarma. Skutečný balzám na duši.

 

Poté jsme vyrazili do hl. města ostrova Kuah, podívat se na obří sochu orla, který je symbolem Langkawi (v překladu červenohnědý orel). Po cestě jsme si uvědomili, že bychom nestihli dojet na západ slunce na pláž Tanjung Rhu Beach na severu ostrova, což měl být zlatý hřeb dne, tudíž jsme se otočili a jeli na tuto pláž. Přijeli jsme sem akorát včas, nastříkali se repelentem, došli na pláž a užívali si krásného západu slunce.

V moři se zde nachází několik skalisek, které tvoří krásné zátiší. Jedno z nich, které se nejčastěji objevuje na fotografiích, vypadá jako rozevřená tlama dinosaura. Pokud sem přijedete ve správném ročním období, můžete sledovat, jak slunce zapadá přímo do této tlamy. To se nám ale nepoštěstilo. Nicméně jsme na Langkawi konečně narazili na TU správnou pláž. Širokou, písčitou, klidnou, bez masy lidí, přímo stvořenou k relaxaci.

Po cestě zpátky k autu (cca 100 m) Kuba schytal 4 štípance. A to byl nastříkán lokálním repelentem s citronelou, který má být super účinný. Má vůbec smysl repelenty používat? Do našeho letoviska jsme se vrátili okolo deváté večer, dali si k večeři 3 druhy shawarmy s hranolkama v nějaké pouliční restauraci směrem vpravo od hotelu (tam to žilo výrazně víc, než nalevo od něj), nakoupili jsme si svačiny a vrátili se na hotel. Stihli jsme to jen tak tak, protože začalo silně foukat a pršet. Šli jsme spát za zvuku kvílících oken a doufali, že to do rána přejde. Nepřešlo. Respektive ráno to vypadalo docela dobře, ale jen co jsme vyjeli směr Kuah, podívat se na druhý pokus na Eaglesquare, opět se rozpršelo. Déšť přešel v opravdu silný tropický liják, který stále sílil, takže jsme se před Kuahem opět otočili a vrátili se zpět. Zavezli jsme auto do půjčovny a uhnízdili se ve Starbucks, kde jsme koukali na seriály, než přišel čas vyrazit na letiště. Přestalo pršet až těsně před naším odjezdem.

Suma sumárum, Langkawi je zelený ostrov s velkým potenciálem. Má nádhernou přírodu, zajímavé atrakce i památky. Bohužel dojem z něj nám kazilo obrovské množství hlučných lidí, ačkoliv jsme tu byli mimo hlavní sezónu, a ještě větší množství odpadků. Většina budov zde navíc byla zašlých, neudržovaných, opuštěných a působila neutěšeným dojmem. Je to škoda, Langkawi by si určitě zasloužilo šetrnější zacházení.

 

Výdaje na 2 osoby (27. a 28.6.2017):

Pekárna	45 Kč
Voda	15 Kč
Lanovka Langkawi	609 Kč
Skybridge	60 Kč
Pohledy	12 Kč
WC	3 Kč
Subway	177 Kč
Parking lanovka	24 Kč
Voda	15 Kč
Prameny	60 Kč
Nanuky	12 Kč
Večeře	240 Kč
CELKEM	1 272 Kč

 

Benzín	156 Kč
Starbucks	175 Kč
Uber na letiště	127 Kč
Jídlo letiště	90 Kč
CELKEM	548 Kč

 

 

Užitečné odkazy:

Panorama Langkawi – odkaz zde